Čtvrtá delfinoterapie

Rok 2018

Nejprve bych chtěla srdečně poděkovat všem,kteří nás podporují, bez Vás by to nebylo možné. Díky benefičním akcím jsme už v létě tušili, že se nám opět podaří odcestovat za delfíny. Nějaké zkušenosti jsme už měli z předchozích cestování i terapií, hlavně jsme chtěli předcházet zbytečným stresům...

Místo Kemer-Turecko,odlet 29.9.2018

Ubytování byla jasná volba - z minulého roku jsme byli velmi spokojeni, jak se stravováním pro Kubu, tak se vzdáleností hotelu od delfinária a v neposlední řadě i cenou hotelu. Místo odletu jsme zvolili k nám nejblíž - Bratislavu.

Z domova vyrážíme v 6:00 hod. Velmi milé překvapení bylo, když za námi na letiště přijela Káťa (maminka z Bratislavy, se kterou jsme se seznámili na naší první delfinoterapii v Turecku a vzniklo mezi námi obrovské přátelství).......

11:00 hod. a my odlítáme... Do hotelu přijíždíme v 16:00 hod. Na recepci nás vítá manažer hotelu AVNI se slovy:

"Já si na vás pamatuju z minulého roku."

Hlavou mi proběhlo zda Kubajda něco "vyjímečného a kulišáckého neprovedl"....tu obrovskou vázu, za kterou se schovával jsem přeci stihla zachránit od pádu😂😂. Vysvětluji si to tím, že si ho opravdu lidé pamatují... (Když si zvedne rukou oční víčko, aby lépe viděl, nejde ho přehlédnout). Zbytek dne trávíme odpočinkem.

1.den terapie

Ráno rychlá snídaně, nachystat potřebné věci do delfinária, a vyrážíme cestou cca 45 min volnou chůzí. V delfináriu nás přátelsky vítají trenéři Nihat, Muhtar a terapeutka Zuzana. Trenérům předáváme drobnou pozornost z Valašska, na oplátku nás hned vedou na platformu, kde nás svým plácnutím zdraví delfíni.

"Setkání s delfíny je vždy tak emotivní,krásné .......s pokorou a vděčností prosím o jakýkoli posun ve vývoji Kubíka"

O delfinoterapii, jak probíhá a jaký má vliv, jsem už psala v předchozích článcích. U každé terapie nás něco překvapilo, jak tato zvířata dokážou svým sonarem pomáhat.

Obléct neopren, připevnit brýle na šňůrku a terapie muže začít. Kuba cestou na platformou zkoumá vše ostatní, bere míče, zkoumá odtokové kanály - jaký vydávají zvuk. Trenérovi bere target, kterým přivolává delfíny (když si schrupnou v prostřed bazénu). Obrovským lákadlem je píšťalka, kterou má každý trenér... Neustále vysvětlujeme, že píšťalku může používat jen trenér, že se nepůjčuje.

Zuzka sedí na platformě u bazénu s Kubou. My s manželem stojíme kousek dál a posloucháme jejich rozhovor. Kuba se ji snaží přesvědčit, že nechce do vody.

"Já néééé.........ty sama.......voda studí.......taťka plavat.....já nééé....."

Trenér Muhtar nabízí Kubovi rybu ať hodí ADĚ, Zuzka ho bere do náruče a spouští se do bazénu. První den terapie jsme zvládli.


S manželem jsme velmi unavení, Kubajda se nezastavuje, v noci spí max 4 hod., nechce jíst. Celý den se ujišťuje, zda večer bude minidiskotéka, kde uslyší písničky, které má rád. Mile nás překvapil, když se chtěl účastnit na pódiu představení pro děti a přednesl básničku, kterou se naučil ve školce (dostal medaili a měl obrovskou radost).

Následující dny terapie

Následující dny terapie probíhaly v poklidné atmosféře. Kuba měl velkou radost, když nám Zuzka umožnila, abychom šli také do bazénu. Je naprosto klidný, spolupracuje,říká:

"Tati musíš hladit"

I my rodiče zažíváme na vlastní kůži vliv delfínů na člověka - je to "spouštěč" emocí: smíchu, slz, štěstí. Kubík nám moc nedokáže popsat co prožívá... Můj zážitek, kdy jsme společně hladili jednoho delfína a najednou jsem cítila jak se na mě "přitlačil" druhý delfín a svým čumákem jemně štouchal (jako by dával pusu) do mé hlavy, spustil nezvladatelný pláč... Trenér nám vysvětluje:

"Ada cítí nashromážděný stres, únavu... nechej vše tady... a bojuj dál"

Terapie a kolektiv v Kemeru byl velmi milý, měli jsme už mnoho zkušeností a věděli, co můžeme a co nesmíme. Jsou pravidla, která se musí dodržovat. Děkujeme Suzi, že nám dovolila být v bezprostřední blízkosti, slyšet Kubíka a zaznamenat jeho prupovídky a zážitky. Také vlastním fotoaparátem zachytit krásné fotky (které jsme mohli zaslat donátorům a poděkovat za podporu).

5. den terapie

Pátý den po terapii jsme se vraceli zpět na hotel, věčný boj s jídlem a zlobení u jídla (sníst 5 lžic polívky je nadlidský výkon). S manželem vedeme debatu z čeho to dítě má tolik energie, sladkosti nejí vůbec žádné, pitný režim je schopen dodržet pouze motivací, že nepůjde do hracího koutku u bazénu). Jídlo je vynikající, obrovský výběr... Po hodině přemlouvání sní 5 lžic bramborové kaše a dušenou mrkev... Odpoledne jsme byli domluvení, že všechny rodiny, které měla Suzi na terapii (v různých hotelích), se setkáme v delfináriu. Cestu do delfinária by Kubík podruhé nezvládl,objednáváme taxík, který nás čeká před hotelem. Překvapuje nás nízká cena cca 50 Kč (po zkušenostech máme vyměněné turecké liry). Do delfinária přijíždí poslíček - dovezl dort - který Suzi objednala. Děti "oždibují" delfíny z marcipánu. Poté začíná show, která je přístupná i veřejnosti.

Pro Kubu sedět a dívat se je nadlidský výkon. V této chvíli jsem velmi vděčná, že nás trenéři znají. Kubajda jde za Nihatem, který si s ním hraje s klimatizací, ukazuje mu fotky na počítači a převrací jejich "kancelář" vzhůru nohama.

Vystupují dva delfíni a lachtan. Ve srovnání s Belekem a Antalye je v Kemeru podstatně míň lidí. Trenéři například "nejezdí"na delfínech. Překvapením bylo, když trenér vyzval děti k bazénu (jinak musí sedět v publiku), aby házeli míč a také mohli pohladit delfíny.

Když nám Susi říkala, že dostaneme "rybičkovou" pusu, tak jsme nechápali co tím myslí. "Nechejte se překvapit..." Po vystoupení delfínů byl na řadě další tvor... LACHTAN. Cvičitelka, která s ním šla do publika, měla obrovský kyblík s rybami. Každý, kdo seděl v první řadě mu mohl dát rybu a za odměnu dostal "lachtaní rybičkovou pusu". Já jsem byla poslední v řadě -  nejblíž "kanceláře trenérů" - jedním okem sledovala Kubu a trenéra a druhým okem lachtana, který se ke mě přibližoval i s trenérkou.

Trenérka mě vyzvala ať si kleknu na zem, pokynem mi říká "co nejníže"... důsledně mě upozornila, ať se nehýbám... Měla jsem strach a zároveň jsem cítila zvědavost. Lachtan vyskočil na mé záda, dostal rybu, obejmul mě, dostal rybu, dostala jsem několik RYBIČKOVÝCH pus na tvář...uffffff... Když se mě manžel ptal, jaká byla rybičková pusa, tak má odpověď zněla:

"Pusa byla hooooodně rybičková, ale ty pichlavé vousy budu cítit ještě hodně dlouho."

Poslední den

Naše terapie končí, loučíme se, doufáme, že nebyla poslední. Poslední fotografie na památku. Kubajda sedí vedle trenéra, zmiňovaná píšťalka mu pořád leží v hlavě a tak to zkusil... "Nihat prosím...." a v ruce držel jeho píšťalku... jeho přání bylo splněno... Každému se chlubil, že on byl trenér a měl píštalku...

Turci jsou opravdu úžasní.....

Jdeme Cestou z delfinária na hotel, pravidelná zastávka na dětském hřišti, Kuba jezdí na skluzavkách. S manželem hovoříme o terapiích a navzájem si sdělujeme pocity.

...První spadnou brýle a v zápětí lovíme Jakuba. Oba víme, že je zle. Kluk ho žduchnul na skluzavce a on si rozsekl víčko o hranu skluzavky (na levém oku, tudíž zrovna to, na které vidí). Všude krev... Následuje pláč... Špatně se mu dýchá... Kontrolujeme, jak moc je tržná rána hluboká... Hned vedle je bar, kde prosíme o led... Dokonce i v oku je krvavá skvrna... Hlavou mi proběhla myšlenka: "SLEPÝ??????" Hned přepínám...."Mysli pozitivně!!!!!!!!!"

Manžel nese Kubu na rukách do hotelu, ze šoku se vzpamatovává a snaží se rukou zvednout víčko aby se podíval, kde je. Víčko začíná měnit barvy, tržná rána je zrovna v jizvě (po operaci). Pořád ledujeme, ať zabráníme otoku. Kuba s námi svádí takový boj, že ho nejde udržet. Manžel jde pohotově k baru u bazénu a objednává pro Kubu "ZAKÁZANOU" Coca-Colu. To bylo dostatečně motivující, aby vydržel mít led na oku. Kubajda neumí "zpracovat" cukry je nám jasné, že po jedné sklenici Coca-Coly bude řádit.... V takových situacích člověk pravidla a zákazy poruší.

Balíme kufry a téhož dne letíme domů. Na letišti se nám opět ztratil kufr (tak jako minulý rok). Ze zkušenosti vím, že léky do kufru se nevyplatí dávat a tak mám vše v příručním zavazadle. Při odbavení musím vytáhnout každou lahvičku (tak trochu malá lékárna), ale aspoň neřešíme, že by Kubajda nedostal potřebnou medikaci. Po přistání hned kontaktujeme oční lékařku a jedeme na kontrolu. Ujišťuje nás, že oko bude v pořádku.

Postřehy a Kubovy perly

Každá delfinoterapie je pro Kubajdu krůčkem vpřed. Velmi, velmi jsme si přáli, aby ho tato terapie trochu zklidnila... Delfíni to tak necítili... Zde je pár postřehů, které jsme zažili po příjezdu.

Druhý den po příjezdu Kubík opět začíná vařit (smíchává čočku a hrách). Pokaždé to bylo rozsypané po celé kuchyni... Dnes mu znovu vysvětluji, že má vařit v hrnci a nesypat vše kolem....

"Mami já budu opatrný a dám do hrnce" - uvědomuje si následky, pokaždé, když jsem ho dříve upozornila, začal se vztekat a nakonec vše schválně vysypal na zem.

Ze země zvedl kytičku se slovy "maminka je princezna"

Daří se nám pít střídavě přes brčko-hrníček.

Upevňujeme sociální dovednost. Dříve mluvil ve stručných větách, nyní se snaží o rozvité (pokud má čas).

Závěrem

Závěrem bych chtěla napsat: Spousta lidí se mě ptá, jestli Delfinoterapie opravdu pomáhá....

"Ano pomáhá,vždy to byl krůček kupředu..."